Pořídili jsme si s Alenkou nový stan, byli jsme si pro něj u výrobce v Kunčicích pod Ondřejníkem na konci března a tak první příležitostí ho vyzkoušet byly Velikonoce. Půjčil jsem si tedy v knihovně mapu Svitavské pahorkatiny, kam každý rok jezdíme s mými rodiči na chalupu ke strýci do Lhoty u Skutče a hledal vhodnou lokalitu. Mapa mě překvapila, protože v blízkosti naší základny se vyskytovalo hned několik pozoruhodných přírodních zajímavostí.

Byl krásný den, cesta nám příjemně ubíhala. Pstruzi se vyhřívali v celých hejnech na sluníčku, ptáčci šveholili v korunách rozkvetlých stromů. Minuli jsme osadu Chlum a v Dolanech odbočujeme ze značené cesty do temné rokle Pivnice. Mapa slibuje nejhezčí a nejdivočejší pískovcový kaňon z okolních pískovcových útvarů. Asi po kilometru přicházíme do její ústřední části, sevřené mezi skalními stěnami. Romantiku tohoto poněkud odlehlého zákoutí dokreslují tajemné otvory jeskyní, pitoreskní skalní brána a také několik vodopádových stupňů, dnes už bohužel vyschlých. K Pivnici se vážou pověsti o dávných úkrytech husitských vojsk, které daly rokli druhé jméno “Žižkovy maštale“. Rokle se v horní části dělí na dvě větve. Vydáváme se po jedné, ale po několika desítkách metrů náš postup zastavuje vysoký skalní stupeň. Vracíme se tedy do druhé a po překonání několika vodopádů po padlých kmenech se dostáváme do nejužší části soutěsky. S menšími problémy šplháme nahoru šedesát centimetrů širokým korytem. Párek ospalých černožlutých mloků nestačí na svých zimou ztuhlých nožičkách utéci a mám tak možnost je vyblejsknout. Les začíná řídnout, koryto je stále více mělké a nakonec se ztrácí úplně.

Vracíme se tedy po lesních cestách zpět do údolí Novohradského potoka. V jedné nečekané chvíli nám přeběhla přes cestu liška, vidím ji snad poprvé v životě. U malého rybníčka a studánky Kapalice plníme žaludky teplou hrachovou polévkou uklohněnou na plynovém vařiči a kolem chaty Polánka nabízející občerstvení i ubytování přicházíme k uměle vyhloubené jeskyni Betlém. Pokračujeme proti proudu Prosečského potoka, který zde vytváří soustavu kaskád a jezírek zvaných Kupadla ke skalnímu útvaru Kazatelna. Zabralo nám kratší chvíli než jsme ji našli, je nyní totiž trošku utopená v hustém borovém porostu. Ale z jejího vrcholku je celkem pěkný rozhled. V sousedství nás zaujal strmý útes s dřevěným křížem na vrcholku. Cesta se pak vine kolem Čertovy brázdy, nad jejímž skalnatým svahem ční pozoruhodný pískovcový útvar s přiléhavým názvem “Kolumbovo vejce“. Jde o mohutný, asi pět metrů vysoký viklan, spočívající na podkladu jen docela malou ploškou.

Za obcí Bor vcházíme do jedné z částí CHPV Toulovcovy maštale “Karálky”. Kolem vysoké Mojžíšovy skály v níž se nachází Dudychova jeskyně míjíme tábořiště ve Vranici. Tady začínají samotné Toulovcovy maštale. Kolem dalších studánek vystoupíte na vrchol Hrnčířovy skály kde můžete prolézt skalní bludiště s Předsíní, Kuchyní, Ložnicí, Myší dírou a Zvonem - balvanem ve tvaru zvonu zapříčeným mezi skalními stěnami, což jsme samozřejmě udělali. Blížila se šestá hodina a obluda na zádech stále více těžkla a v nohách už jsme taky něco cítili. Zbytek Maštalí si necháme na příště, je tu určitě ještě hodně věcí na dívání. Sestoupili jsme do Voletínského údolí a kolem “Hradu” jsme zamířili na jih k obci Budislav a kousek za Posekancem jsme si našli pěkný plácek po skautském táboře a rozbili ležení. Právě včas, zapadající slunce zalilo okolní břízky rudým světlem. Citelně se ochladilo, ohříváme se u ohníčku a opékáme první letošní špekáčky. V noci se teplota pohybovala kolem nuly, ale spal jsem jako když mě do vody hodí.

WESELKA

mapa