10. - 18. 8. 1996

Mým snem byl odjakživa Slovenský ráj. Od svého tatínka jsem dostal v únoru naši starou škodovku stodvacítku a proto jsme se společně s Alenkou rozhodli, že podnikneme v létě objevnou cestu po Slovensku s hlavním cílem ve Slovenském ráji. Celých pět měsíců jsem se na to těšil jako malý kluk. Dočkal jsem se den D byl tady, odjíždíme do Slovenského ráje.

   

Tento článek vznikl bezmála tři roky po návratu. Některé podrobnosti už si nevybavuji, proto omluvte neuspořádanost mých vzpomínek.

V sobotu jsme s Alenkou sbalili saky paky, vypůjčený stan a už jsme se hrnuli směrem k hranicím. Českým pohraničníkům se moc nepozdával technický stav mojí škoduly, ale známka TK je přesvědčila. Pustili nás. Naše první zastávka byla na hradě Strečno. Je to moc pěkná opravená polozřícenina. Potom už jsme mířili podél Váhu skalními úžlabinami Malé a Velké Fatry, Chočských vrchů až k Liptovské Maře a první část naší dovolené jsme chtěli strávit na pláži.

Kousek za Kraľovanami jsme narazili na ceduli Šútovský vodopád. Samozřejmě, že jsme odbočili z dosavadního směru a jeli se na tu nádheru podívat. Po pár kilometrech u hájenky jsme nechali auto na parkovišti a dál museli pokračovat po svých. Cesta byla nekonečná, už jsme si říkali: “To snad ani nebude stát za to. My se tady tak pachtíme a tam na konci bude téct takový umolousaný pramínek a bude padat do dvoumetrové propasti.” Možná si řeknete, že těch 5 kiláků nic není, ale já jsem si před týdnem zlomil při fotbale palec pravé nohy. Stačilo abych s ním někde brnknul a musel jsem chladit. Ale mohu vám zodpovědně říct: “Stálo to za to.” Po těch pěti kilometrech se před námi zničehonic vynořil 38 metrů vysoký vodopád. Něco takového jsem v životě neviděl. Chvíli jsme se kochali a sprchovali pod vodopádem a potom se vrátili k autu. Od této chvíle začaly problémy, zjistil jsem že upadlo víčko od motoru a vyšplíchal se všechen olej. Měli jsme ale štěstí víčko se zachytilo v motoru a olej jsem taky měl. Jedeme dál. Jelikož začalo pršet, nevšiml jsem si že mi z chladiče uniká voda. Uvařil jsem škodulu tak, že se upálily patky na rozdělovači. To už jsme byli na Liptovské Maře.

Celé dva následující dny jsme proseděli v autě u karet. Z mraků se valily proudy vody a stan plaval. V úterý déšť ustal a proto vyrážíme do servisu. Kupujeme nové dráty do rozdělovače a necháváme vyměnit termostat. A honem pryč, jedem do Vysokých Tater. Cestou se navštěvujeme Dämenovské jeskyně. Ledová se nám obzvláště líbila, až na ty Poláky, kterých je na Slovensku opravdu hodně. Výklad ve slovenských jeskyních se mi zdá mnohem zajímavější a poutavější než u nás. Problémy se škodulou pokračovaly neustálým přehříváním, ale v Tatrách ještě vydržela. Zaparkovali jsme v kempu v Tatranské Štrbě. Byl to moc pěkný kemp, sem tam smrk a dokonce tekla i teplá voda. Zmordovaní uléháme.

Další den jsem zavzpomínal na reprezentační plavecké soustředění, které jsem tu v hotelu FIS na Štrbském plese několikrát absolvoval. A potom vyjíždíme lanovkou na Lomničák. Nahoře byla pěkná mlha, takhle jsem si to vůbec nepředstavoval. Dolů nám to po těch šutrech trvalo tři hodiny. Na večeři jsem udělal Setonův hrnec z kuřecího masa a potom co jsme se nadlábli, uléháme. Pro jistotu na sebe navlékám kromě standardního spacího oblečení ještě montérky z auta. V noci je tu pěkná klemra.

Ráno balíme a odjíždíme směrem k největší zřícenině v Evropě. Škodula to naráz nezvládala, proto zastavujeme na náměstí v Levoči na nákupy. Potom se dopravujeme s několika chladícími zastávkami až na Spišský hrad. Vstupenky jsme si kupovat ani nemuseli, protože hrad je normálně přístupný bez výkladu. S průvodcem zaplatíte 30,- Sk a on vás odvede do jediného rekonstruovaného sálu něco řekne a je pryč. Hrad je opravdu gigantický, hlavně obvodová hradba na níž jsme se cítily jako na Velké čínské zdi. Musel jsem si vylézt na protější kopec abych si hrad mohl vyfotit v celé jeho kráse. No a ke konci dne jsme dorazili do našeho hlavního cíle Slovenského ráje. V kempu Podlesok teče jen studená voda a koupaliště je zdevastované. Přihlásil jsem se k ubytování sám, abychom ušetřili, ale to jsme ještě nevěděli, že kempem každý den procházejí policajti a všechny kontrolují.

Ráno masírujeme svaly na nohou prvními kroky prielomom Hornádu. Ocelové stupy, řetězy, jsem u vytržení. Potkáváme pár s malým capartem přikurtovaným k řetězu. Leze si docela sám. Asi po třech kilometrech přecházíme Hornád po mostě s ocelových lan a vcházíme do Kláštorské rokliny. Po pár vystoupaných metrech se objevuje první vodopád. Snažím se to všechno vyfotit. Následují další žebříky a vodopády Malý, Dúhový atd. Rezignuji na focení a jen se kochám. Celou dobu vlastně jdeme korytem potoka který se vlévá do Hornádu. Kolem poledne vylézáme na Kláštorisko. Nevelká mýtina se zbytky starého kláštera. Posvačili jsme a protože bylo dost času zamířili jsme ještě podívat na Obrovský vodopád v roklině Kyseľ. Bohužel roklina Vyšný Kyseľ je uzavřena, proto jěště makáme omrknout shora Sokoliu dolinu. Sokolia dolina je nejstrmější dolinou ve Slovenském ráji a nachází se v ní nejvyšší Závojový vodopád. Dvakrát jsem ho slezl dolů i nahoru, kvůli foťáku který jsem nechal u Alenky nahoře. Všechny doliny jsou jednosměrné, proto jsem cestou dolů potkával spoustu lidí. Do kempu jsme se vrátili v šest hodin úplně mrtví. Vaříme si večeři a najednou se tu objevili policajti a kontrolují. Uklízím přebytečný spacák do auta a Alenka mizí do lesa. Všechno prošlo podívali se na registračku, potom do stanu a pak na mě. Já si v klidu bágluju dvojitý gulášek a dělám hladového. Další den jsme prošli další dvě rokliny, Suchou Belou, Bielou a Piecky stejně nádherné jako Kláštorisko nebo Sokolia dolina. V Suché Belé je zajímavý Okienkový vodopád. Voda protéká skalním oknem a poté se propadá v kaskádách o 25 metrů níž. Večer v kempu jsme opět provedli nacvičené divadélko s policajty.

Je sobota a chceme se přisunout blíže k domovu. Stavujeme se ještě v Dobšinské ledové jeskyni a potom už jedeme přes hory a doly směrem domů. Auto vydrželo až ke Zvolenu kde už odmítlo jet dál. Alenka mě párkrát vytočila s tím jejím navigováním, znáte přece ženské a jejich orientační smysl. Rozložili jsme se v kempu v lázních Kováčová a zbytek dne jsme strávili na termálním koupališti.

Poslední asi 100 kilometrová etapa byla to nejhorší z celé dovolené. Celý den jsme popojížděli. Půl hodiny jedem dvě hodiny chladíme. Rozhoduji se pro radikální řez, vymontuji termostat a bude to. Ale dovedete si představit můj údiv, když termostat nenacházím. V tom servisu kde jsem si zaplatil nový nás pěkně natáhli. Na jedné takové zastávce už nejde ani nastartovat. Roztlačuji auto z mírného kopečka a nastartovat se nepovedlo. Samozřejmě, že jsem to kladl za vinu Alence, která seděla za volantem. Nepříčetně jsem supěl a kopal do auta. V životě jsem tak vytočený nebyl a doufám že už ani nebudu. Naštěstí nás roztáhlo projíždějící auto a tak jsme po dalších zastávkách šťastně dojeli až domů.

Co zavinilo problémy se škodulou při slovenské anabázi? Prasklé těsnění pod hlavou. Do motoru se dostala voda a potom zrezivěl. Moje škodula skončila v kovošrotu Tlumačov. Budiž jí země lehká.

WESELKA

Mapa národního parku Slovenský raj

Zpět