VELKÉ
ORINGO 2001 Na Kolibě
A je tu opět Oringo. Skupiny dvou třech čtyřech plaváčků dostávají
slepou mapu a vyráží na trasu směrem k neznámé základně a po cestě
plní úkoly. Já vycházím s Kasou a Danem jako poslední. Máme za úkol
všechny hnát před sebou. Jde to celkem v pohodě. První úkol, zjistit
délku lyžařského svahu, je nejlehčí. Stačí se zeptat, někteří
inženýři to krokují. Zbylé odpovědi na úkoly vyčteme z mapy,
kterou jsem si nezapomněl poprvé vzít. Kdyby jsme ostatní nemuseli hlídat,
mohli jsme si to nasměrovat rovnou k cíli. Na Pinduli si na hodinu sedáme
do osvěžovny na klobásku a pi... Po žluté turistické značce spěcháme
na Provodov. Jelikož máme v nohách 6 kiláků a na Provodově budeme mít
11, tak oněch deklamovaných dvanáct kilometrů, kteréž by nám měly
stačit k tomu abychom se dostali do cíle, je pěkně uhozených. Pod
Klenčovem se vnutíme na korbu odjíždějící vejtřasky, takže jsme
si ušetřili asi 4 km. V Provodově v osvěžovně dáváme tyčinky a pi..
Pak už spěcháme přes Malenisko, kde jsme chvíli sledovali předávání
hostií do úst věřících oveček, na zříceninu hradu Starý Světlov.
Začíná se stmívat a v lese je už skoro úplná tma. Ač je to neuvěřitelné
předběhli jsme jednu skupinu. Schováváme se jim. Jsme zase poslední.
Postupujeme dále po modré značce směrem ke Komonci. Musíme si sem tam
pomáhat Kasovou baterkou. Kolem 8:20 nám volají z té skupiny (Radka,
Jirka a dalších pět nejmladších) co byla těsně před námi, že už
neví kudy kam a nevidí už vůbec nic (svícení mobilem už nepomáhalo).
Řveme, pískáme, oni taky, ale nic není slyšet. Chvíli mi trvalo než
jsem zjistil, že jsou opět za námi a ještě navíc začíná pršet. Těch
sprostých slov a neidentifikovatelných skřeků co mi vyklouzlo. „Já
vás zabijůúúúúú!“ Vracíme se pro ně ke Starému Světlovu. Po
šťastném shledání pokračujeme v zástupu držíce se jeden druhého.
Cestou necestou, blátíčkem zakopávajíce o bludné kořeny překonáváme
Komonec i prudký sešup z něj. Volám Lukášovi a Gogovi, jak jsou na
tom. Zděšení: „Jsme v Horní Lhotě“. „Fájn, najděte si hospodu
a já vám tam pošlu auto“ povídám. Volám Blance, která nám už
jde naproti. Ta posílá auto do Horní Lhoty. My stále klopýtáme. přicházíme
k odbočce, kterou někteří minuli a sešli do té Lhoty. Kasova baterka
vyplivla!!! Kolem se rozhostila neproniknutelná tma. Záchrana se ale
dostavila brzo. Blanka je tu. Dává nám jednu ze svých baterek. Říkám
jí, že v té Lhotě je deset lidí, že by pro ně měla jet ještě
ona. Nikdo jiný toho na chatě totiž už není schopný. Blanka teda běží
spět startovat Lukinovu Mazdu. My už celkem v pohodě kolem půl jedenácté
dorážíme na chatu. Po 18 kilometrech unavení, od hlavy až k patě od
bláta, promoklí i zpocení si pochutnáváme na večeři v útulné
chatičce Blanky Kalendové kousek nad Lípou v osadě zvané Na Kolibě.
Nakonec se tedy nikdo neztratil.
Úkoly:
1. Změř přesně na metry délku umělého lyžařského svahu
2. Nadmořská výška a název kopce nad lyž. svahem
3. Příjmení hostinského na Pinduli
4. Nadmořská výška a název hory s božími mukami nad
Provodovem
5. Jméno hradu na západ od Maleniska
6. Alespoň jedno příjmení majitele hradu |
Odpovědi:
1. 240 m vlek, 260 m svah
2. Barabáš 410 m
3. Bureš
4. Klenčov 436 m
5. Rysov
6. Šternberkové, Pankrác ze Sv. Mikuláše |
|
Kyborg vypravuje trošku vyčpělou historku o komandu smrti, která volně
navazuje na loňský příběh. Vykládá, vykládá a skautíci venku
mrznou v mokré trávě. Na noční hru vyrážíme asi o půl jedné. Máme
najít skautíky s 9 symboly, které jsme z nich měli vymámit. Ve skupince
s Čeldou postupně chytáme skoro všechny i když ze začátku kladli důrazný
odpor. Některé jsme našli opravdu jen náhodou. Leželi nehnutě v trávě,
kdybych neřekl: „Tady leží nějké hovno“ a nešlápl si do něj, tak
je nenajdeme. O čtvrt na dvě, ale Petr Svoboda (mladý Kyborg) ukončuje
noční hru. Nechce nechat své svěřence v tom mokru. Chybí mi jeden
symbol, který ale dostávám od Goga, kterého podplácím 4 škopky.
Kombinací hrubé síly, mrštnosti, nadprůměrné inteligence i selského
rozumu a nekalých praktik opět vyhrávám. Ale jako vždy hodnocení
Kyborga je velice podivné a nepochopitelné. Vyhrávají ti co by bez mé
pomoci bídně zahynuli v temném lese daleko od maminky. Toto je spravedlnost?
Usínám zklamán a frustrován na jedné hromadě s ostatními asi ve 4 ráno.
V sobotu od rána prší, takže zamýšlený fotbalový mač mezi plavci a
vedoucími je zrušen. Kyborg opět předvádí své tradiční kouzelnické
číslo se zmizelým předmětem. Víme jak to dělá, příště na něho
vyzraju, teda jestli si vzpomenu. Balíme to a ve slabém mrholení opouštíme
chatu a scházíme do Lípy na autobus.
Cesta do dějiště samotného Velkého Oringa je stále lepší.
Letos to bylo úplně supr, hlavně to bloudění v hlubokém a temném lese
po tmě. Jediné co bych jí vytkl je jako loni slepá mapa. Mezi Starým Světlovem
a Drdolem měl být na mapě ještě aspoň jeden záchytný bod, protože
ti co to tam neznají a nemají mapu jsou ztraceni. U Světlova je spousta
rozcestníků, ale ani na jednom není Drdol! To že z původně deklamovaných
12 kilometrů bylo osmnáct by ani tak nevadilo, ale měli jsme to vědět
aspoň my, abychom ty před námi trošku popoháněli. jakmile jsme po 12
kilometrech zjistili, že jich máme před sebou ještě 6 a půl, bylo už
pozdě a tma nás zastihla přímo uprostřed lesa. Noční hra byla ubohá,
bezduchá a jednoduchá.
VELKÉ
ORINGO 2002 Bohuslavice
Již tradičně na začátku sezóny
probíhá na utužení kolektivu akce „ Velké Oringo“. Celý den
pozoruji v práci z okna déšť. Naštěstí odpoledne ustává, pro
jistotu jsem si nabalil spoustu náhradního oblečení a dalších vychytávek...
třeba pláštěnku. Přece už vím co nás čeká a takové suché ponožky
jako když najdeš. Překecal jsem i Sikina ať po loňském vynechaném
Oringu přehodnotí své hodnoty a jde také. Myslím, že nemusel litovat,
ale to bych předbíhal.
U lázní dostáváme mapu, tentokrát ne slepou, protože ta loňská špatně
nakreslená udělala s Oringa pro ty co neznali terén 100 podzimních
kilometrů. První hlídka ve složení Čelda a Mira vyráží v 15:45 na
trasu 10 kilometrového branného závodu. Jako druhá hlídka já se
Sikinem. Na trase čeká pět kontrol. Jde o čas tak do toho dupeme. Přes
les na Barabáši si vybíráme nejkratší cestu, takže u první kontroly
na lesním hřbitově jsme Čeldu s Mirou dohnali. Kontroly složené většinou
s dívek z deváté třídy nám do mapy zapisují jakési dvě písmena a
podpis. Dále jdeme společně, druhá kontrola je u hospody U hřiba.
Sedáme na krátké osvěžení, dáváme tím šanci ostatním nás
dohonit. Zdrželi jsme se přibližně 6 minut, ale nikdo nikde. Další
kontroly byly u rozcestí U boudy dvě a u závory na cestě do Salaše.
Vypadalo to, že za námi nikdo nežene, tak jsme trochu zvolnili. Začalo
poprchat, pláštěnka se hodila. V Salaši ochutnáváme jablka ze všech
stromů. Poslední dva kilometry před cílem nám zastavilo auto, takže
jsme si ušetřili tak 20 minut v sílícím dešti. V Bohuslavicích ve škole
už nás čekal Kyborg a teplý čaj. Zbývalo vyluštit lesního živočicha
skrývajícího se v písmenech od kontrol. Jednodušší hádanka být
nemohla. Je to STRAKAPOUD. Co mě ale překvapilo, uhodl jsem to jen já a
Čelda. Holky
si marně lámaly hlavy.
Na třetí dvojici jsme čekali 40 minut na ostatní přes hodinu. Čekání
jsme si krátili basketem kruhama, gulášem
a (ne)alkoholickým občersvením.
Někteří se vybarvili: Dane až to dneška jsem nevěděl že jsi terminátor.
Vyhlášení výsledků proběhlo
kupodivu tak jak by mělo.
1. weselka a Sikin
2. Čelda a Mira
3. Dan a Kasa
Za vítězství jsme byli odměněni
Siestou. Věkový průměr prvních třech hlídek je přesně 25 let.
Cucáci dejte se dohromady !
|
Kyborg se nás snaží vystrašit (uspat) několika
historkama. V případě některých unavených holek se mu to dokonale
povedlo. Tak třeba jedna: Jeden člověk, na jméno si už nevzpomínám,
si zvykl pít hektolitry zeleného čaje denně až z toho zešílel a viděl
každou chvíli zelenou opici. Nakonec ho našli rozpáraného od krku až
po paty, a rozpárala ho opice. Ale jak se do uzavřené místnosti dostala
to se nikdo nedozvěděl. Dobrý né?
Noční hra nepostrádala letos dobrý nápad, ale pro věkovou skupinu tak
mezi 14 a 17 lety. Pro naše nové přírůstky je to tak akorát. Pro nás
ostřílené borce naprosto jednoduchá hra. Přivázaní na laně se zavázanýma
očima klopýtáme přes pařezy do lesa. Tam se osvobozujeme, nacházíme
zavěšený batoh s baterkama na stromě a vyrážíme do tmy. Nejdřív musíme
najít mladého Kyborga, to se nám povedlo celkem rychle. Předává nám
pivní tácek s číslem. Zbývá najít další čtyři ukryté skautíky.
Vtip je v tom, že nám nedají naše číslo, takže musíme mezi sebou vyměňovat.
No a hledej po lese někoho s tvým číslem. Po hodině máme pochytané všechny,
vznikají vyměňovací skupinky. Sikin podlým, vychcaným a neuvěřitelně
nekamarádským způsobem získal jako první všechny svá čísla a
vrací se zpět do školy. My ostatní už rezignujeme a vracíme se také.
Někteří mladší se totiž po získání tácku na všechno vyprdli takže
některá čísla zůstala u skautíků, takže se nedala získat výměnou.
Mám ale štěstí, získávám poslední jedenáctku a jsem druhý. Noční
hra končí 0:30. Sikin se z nástrahami noční hry vypořádal nejlépe za použití nečistých prostředků. Ale co není zakázáno to je povoleno, to se musí cucáci ještě naučit.
Třeba Jana uplácela, ale vybrala si toho nepravého.
1. Sikin
2. weselka
3. Míša
Opět dostáváme Siestu. A dáváme druhou večeři - opět guláš.
Nakonec ještě jdeme na stezku odvahy na půdu školy, kde visí oběšenec
se Zeměpisem pro 9. ročník v ruce. Já si ho pro jistotu vyfotím i se Sikinem. Potom
už nezbývá nic jiného než si ustlat v tělocvičně na žíněnce a trošku
se prospat. 3:00
7:00 budíček, snídaně: jahodová marmeláda s máslem, a čerstvými
rohlíčky (dík Peťo - mladý Kyborgu).
Nazpět k lázním jdeme stejnou trasou. Jsme rozděleni do dvou skupin a
Kyborg nám dává různé kontrolní otázky. Museli jsme osvědčit svoji
pozornost, odhad vzdálenosti, znalosti botaniky (těch bylo nejvíc), sníst
syrové Jidášovo ucho. No na konec jsme se dozvěděli, že základem všeho
je papír - to znamená, že PVC je papír!
Jo abych nezapomněl má skupina, které jsem šéfoval, po těžkém boji
vyhrála 7:5. Dostali jsme dvě čokolády HEČ!
Jako po každém Oringu, tak i letos patří poslední řádky hodnocení.
Branný závod byl dobrý. Pro mě osobně sice krátký, ale nebyl dělán
pro mě, ale pro ty naše benjamínky. Navíc máme mezi sebou i plaváčky
odjinud, takže případná slepá mapa by pro ně byla opravdu slepou. Hádanka
byla tak akorát pro ně i když ji vlastně vůbec nevyřešili.
Noční hra měla dobrý jednoduchý nápad, ale také bych ji prodloužil.
No a cesta zpátky z kontrolními otázkami by měla patřit ke každému
Oringu. Zhodnotil bych to jako příjemně strávený víkend.
A také jsem se rozhodl, že pokud se ještě někdy nějakého Oringa zúčastním,
tak jen jako pozorovatel, mimo soutěž a nebo jako pořadatel.
Cucáci radujte se, přenechávám vám vítězství.
A nakonec bych chtěl poděkovat hlavně Kyborgovi,
mladému Kyborgovi a všem ostatním, kteří pro nás Oringo vymýšlejí a
také se o nás na tom Oringu starají. Jen co jsme měli za těch 9 Oring
večeří.
|