Brzy ráno vystupujeme z vlaku v Horní Lidči a naše kroky směřují po rozpálené asfaltce k Pulčínu. Za sebou necháváme pískovcové Čertovy skály, na ně až někdy příště. Je po dešti, krůpěje deště se třpytí na listech, ale žhnoucí slunce je rychle vysušuje stejně jako asfaltku, která se nám začíná přichycovat na paty. Vidím to dnes velmi optimisticky. Odbočujeme na lesní pěšinu a zanedlouho už slyšíme hlasy táborníků u Pulčínských skal, právě provádí ranní očistu v Pulčínském potoce.

Pulčínské skály jsou tvořeny rozsáhlými slepencovými skalními útvary v magurském flyši. Významné jsou Pulčínské skály, Pět kostelů a skalní město “Izby” na vrcholu kopce Hradisko v němž je puklinová jeskyně o délce 40 m. Součástí rezervace je i archeologická památka - sídliště lidu popelnicových polí s nálezy doby bronzové, kultury lužické, laténské a slovanské. Ve středověku tu stál skalní hrad Pulčín. Dnes jsou z hradu jen nepatrné zbytky, např. v Lidumilině skále vytesané schody. Podle pověsti se někde v zasypaných sklepeních skrývá poklad, jenž hlídá bílá paní, zjevující se jako stařenka pod plachetkou s klíčemi od pokladu na prostředním prstě. Jiná pověst vypráví, jak dcera hradního pána Ludmila z nešťastné lásky skočila z vysokého hradu dolů.

Zdoláváme první vrchol Hradisko (773 m) a pokračujeme málo frekventovanými lesními cestami přes další. Šerklava (798 m), Butorky (827 m) a Valašská Kyčera (863 m). Potkáváme už jen sem tam nějakého sběrače borůvek. Pod mohutnými duby a buky se začíná stmívat, na jedné mýtině zjišťujeme, že to jsou mraky. Předpovědi se začali naplňovat. Na Makytu nejvyšší a nejmasivnější vrchol (923 m) západní části Javorníků jsme vydupali už za mírného mrholení. Zapisujeme nějaké skvělé myšlenky do vrcholové knížky v salátovém vydání. Pod vrcholem u pramene vybalujeme vařič. Výrobky potravinářských gigantů Vitana, Knor, Magi zachraňují v drsných podmínkách našince od smrti vyhladověním. Pod temenem Makyty se vyskytují vzácné rostliny, jako pryskyřník planolistý, bika lesní, chrpa měkká, vstavače, zimolez černý aj., ale v tom dešti se nám nechtělo žádné hledat.

Sestupujeme do Papajského sedla nejníže položeného (691 m) v hlavním hřebeni Javorníků, mezi Makytou a Krkostěnou. Pod sedlem je památník 4. čs. brig. Na slovenské straně tvoří sedlo prohloubenou louku opět s porostem chráněných rostlin - Šafránu Heuffelova a česneku medvědího. Z Papajského sedla vede značená cesta šíleným krpálem na Krkostěnu a odtud už mírně stoupajícím hřebenem na Kohútku. Přestává pršet, ale my musíme opět šlapat mokrou trávou (stejně jako před měsícem ve Velké Fatře). Alenka má mokro ihned, mě sucho vydrželo skoro až na Kohútku díky kožeňákům. Na Kohútce (913 m) na hlavním hřebeni Javorníků je mnoho chatiček. Pod vrcholem stojí stejnojmenná turistická chata, původně horský domov malíře F. Hlavici. Platíme za chatku 140,- Kč/os. (tel.: 0657/651790) a kratším dohadování nám pouští paní správcová i topení. Je to nádhera být zase v suchu a teplu.

V neděli ráno trošku lenošíme v bláhové naději, že někdo nahoře otočí kohoutkem a zastaví ty proudy vody co tečou za oknem. V deset hodin déšť trochu polevuje tak se vydáváme na cestu. Míjíme chatu Javorka, kterou znám z našich lyžařských soustředění. Za husté mlhy proplouváme přes lyžařské a rekreační středisko se stejnojmenným horským hotelem “Portáš”. Od vrcholu Stolečný (961 m) postupuje k západu z moravské strany holý hřeben, zvaný Kohútka. Hřeben skýtá příjemné potulky s dalekými rozhledy, hezkými horskými scenériemi. Pokud ovšem není mlha, neprší nebo obojí. Název Portáš nese podle strážců hranic, jejichž strážiště bylo na Stolečném vrchu. Po dvou hodinách v mlze a dešti dosahujeme vrcholu Malého Javorníku (Chotárňa1019 m) s nouzovým přístřeškem, teda před lety tu byl. Počítal jsem s tím, že si tu odpočineme a uklohníme nějaký ten gáblík. Ale jaké bylo rozčarování, když místo přístřešku tu zůstala jen střecha. No nic, nenecháváme si zkazit náladu ani vandaly ani deštěm a stavíme střechu na kůly. Potom v leže pod střechou vaříme oběd.

Další naše cesta pokračovala přes vrchol Stratenec (1055 m) s památníkem osvobozovacích bojů z konce 2.sv.v. ve formě betonových křížů s pamětní deskou padlým osvoboditelům Velkých Karlovic. Neodpustíme si ještě nejvyšší vrchol Javorníků (1071 m) s kruhovým rozhledem do mlhy a s výbornýma borůvkama. Nechápu snahu Alenky posbírat v houstnoucím dešti co nejvíc borůvek, už mi ta sprcha leze na nervy. Zapisujeme se do vrcholovky, záznamy v knize nás ubezpečují, že nejvyšší vrchol Javorníků je hojně navštěvován turisty. Na samotném vrcholku a jeho okolí při jarním květnovém výstupu se hojně vyskytuje sasanka hajní (Anemone nemorosa L.) a při bedlivém pozorování uvidíme pod vrcholem v tuto roční dobu ještě sněženku bílou (Galanthus nivalis L.). Kopec je součástí překrásné hřebenové cesty z Velkého Javorníku na Malý Javorník. Cesta zaujme labužníky hřebenových túr svými výhledy přes rozkvetlé lýkovce (Daphne) na Vsetínské vrchy a za nimi se vypínající Beskydy. A pak už sestupujeme pralesem jedlobukových porostů (o mnoho lepším než je třeba Boubín) ke Kasárnám. Pod Velkým Javorníkem se nachází prales zkroucených buků a smrků se špičkami ulámanými od bouří a pod ním veliká louka lemovaná chatami a chatičkami, zkřížená lany lyžařských vleků - tak to jsou Kasárna. Dříve strážní středisko. Roku 1833 zde byla vybudována kasárna pro vojsko střežící hranice od Uher, aby se na Moravu nezavlekla cholera. Pak to bylo vojenské výcvikové a dnes rekreační středisko. Z vojenské historie zbyl je název “Kasárna“. Pak tu někde stávala pašerácká krčma, o níž dnes už také nikdo neví. Zde jsem také plánoval konec naší dnešní poutě a ubytování v chatě lyžařského klubu ze Zlína, pokud ji teda najdeme. Má to být velká chata pod chatou pozemních staveb. Správce pan Kocourek nás očekává mezi 16. - 17. hodinou. Budeme platit 110,- Kč/os. za luxusní ubytovaní v rekonstruovaném patře. Tel.: 0601/506429, 0657/644102. Ale počasí se neumoudřuje tak se panu Kocourkovi omlouváme a mizíme po serpentinách do Podťatého na dostavník. Další den jsme chtěli dojít po hřebeni přes Razulu až na Makovský průsmyk. Musíme to nechat na jindy.